Když Vám někdo řekne, že s dětmi je hodně práce a starostí, dáváme mu za pravdu, ale radosti a požehnání je mnohem více.

Těmito slovy začal náš rozhovor s manžely Krejčími, pěstouny, kteří mají v současné době v dlouhodobé péči 3letého chlapce a holčičku 22 měsíců.

Manželé Krejčí jsou praktikující křesťané a mají 6 biologických dětí. Jejich zkušenost s pěstounskou péčí začala již před lety náhodně, kdy se kamarádka jedné z dcer stala postupně součástí rodiny a poté, co se její rodiče odstěhovali do vzdáleného města, zůstala u nich, jako pěstounské dítě, až do plnoletosti a vyučila se cukrářkou. V té době se souběžně již rozbíhala příprava na přechodnou pěstounskou péči. Dnes má tato mladá dáma sama již rodinu, je maminkou a s náhradními rodiči má velmi dobré vztahy. O svoji dcerku se stará velice dobře i díky tomu, že zkušenosti nasbírala v rodině pěstounů.

Pan Krejčí je umělecký řezbář, v jeho tvorbě najdete svícny, plastiky, formy na sýry, betlémy a dokonce i luky. Manželka byla v domácnosti a všechny vlastní děti učila doma v rámci domácího vzdělávání: Když děti odrostly, začala přemýšlet o nějaké další smysluplné práci a tak se společně s manželem rozhodli pomoci dalším dětem v rámci přechodné pěstounské péče.
Jejich náručí „prošlo“ 6 dětí, které v přechodné době připravili pro novou rodinu. „S předáním každého dítěte odcházel i kus našeho srdce, všechny naše pěstounské děti byly takzvaně „vymazlené „a tak jsme se rozhodli u 7. dítěte požádat o dlouhodobou pěstounskou péči, abychom se nemuseli tak brzy s naším malým loučit.“

Jsou to děti, které se nám narodily v srdci

O pěstounské péči se manželé dozvěděli z rádia a další informace již získávali na příslušných úřadech. I přes velkou náročnost se rozhodli do přechodné pěstounské péče jít a splnit všechny podmínky. Zkušenosti s úřady mají pozitivní, jejich představám o věkovém rozmezí 0-3 roky bylo vyhověno a tak se starali o malé děti, několikrát dostali děti do 1 týdne po narození přímo z porodnice. Posledního  chlapečka se nepodařilo vrátit do biologické rodiny, ani mu nalézt náhradní rodinu a tak se manželé rozhodli, že se o malého postarají, dokud to bude nutné, třeba i do zletilosti a tím se oficiálně stali dlouhodobými pěstouny.  K chlapci pak po dvou letech přibyla ještě pěstounská holčička, kterou převzali po roční přechodné péči od kolegů.

Nejdůležitější je vždy jistota rodiny, jak pro dospělé, tak i pro děti. Většinou dojde i na otázku: Jsi moje maminka? A měla jsi mě v bříšku? A my odpovídáme: „ale vy jste se nám narodily v srdíčku a to je někdy mnohem víc“. Velkou podporu nacházejí manželé Krejčí také ve své velké rodině, jak u všech 6ti biologických dětí, tak i u příbuzných, kde mají i děti v adopci.

Proces příprav

Celý proces příprav na přechodnou pěstounskou péči trval přibližně rok (je delší a náročnější než na dlouhodobou péči) a rozhodně nebyl pro rodinu jednoduchý, školení probíhala v Pelhřimově, nebo až ve vzdálených Luhačovicích. Je třeba dodat, že v současnosti již většina školení standardně probíhá v Karlovarském kraji.
„Lektoři nás rozhodně nešetřili“, říká pan Krejčí, „školení probíhala formou sdílených i zážitkových situací, které nám emocionálně daly docela zabrat. Hodně nám to však dalo a nelitujeme v žádném případě vloženého času, úsilí a energie“.

Velmi důležitá jsou také setkávání s již zkušenými pěstouny, jejichž rady nám v mnohém pomohly. Dodnes jsme s dalšími dlouhodobými i přechodnými pěstouny v kontaktu a vyměňujeme si pozitivní i negativní informace z každodenního života, ale i zásadních momentů při výchově dětí.

Denní režim

Jsme velká rodina, v domě s námi žije babička a často se zde setkáváme s příbuznými a přáteli. Naše nejmenší děti se zapojily do běžného chodu domácnosti, jsme rádi, že žijeme na samotě u lesa. Děti jsou co nejvíce venku, máme spoustu zvířátek, trampolínu, bazén, pískoviště a velkou zahradu. O zábavu je tedy postaráno.
Ráno zahájíme den tím, že se sejdeme u snídaně, přečteme si z Bible, s modlitbou a požehnáním probíráme, co nás tento den čeká, jaké máme plány. Večer pak zhodnotíme, co se nám povedlo, nepovedlo, co kdo zažil a s čím pomohl. Odpouštíme si navzájem i všem ostatním, modlíme se, zpíváme a s požehnáním jdeme spát.

Všechny naše děti, k naší velké radosti a vděčnosti, přijaly víru, kterou nám předali již naši otcové za svou. A samy touží po velké rodině, i když vědí, jak je to někdy těžké.
Ty nejmenší zatím pouze naslouchají a vnímají atmosféru v naší rodině, uvidíme, jakou cestu si zvolí.

Setkávání s biologickými rodiči

Musíme říci, že někdy je tato situace náročná, což může možná některé potenciální pěstouny odradit, ale hodně nám v tom pomáhá doprovodná organizace, která je nedílnou součástí pěstounské péče. Pokud totiž funguje dobře, stává se nenahraditelnou pomocí při kontaktech biologických rodičů a pěstounů dětí, slouží vlastně jako takový mediátor i nárazník mezi těmito dvěma stranami.

Vy, jako pěstounský rodič, máte povinnost sdělit dítěti informace o biologických rodičích, což například u našich dětí vyvolalo celkem velkou citovou bouři, problém totiž není jen v samotném setkávání se, ale v té nejistotě, kam vlastně dítě patří.  Zvládnout tyto situace je nevětším úkolem pěstounů a právě v tom spočívá kvalitní pěstounství.

Pěstounství by se pro peníze dělat nemělo

Původně jsme hledali práci, která má smysl a nám finančně pomůže. Ale zjistili jsme, že tato práce se pro nás stala především srdeční záležitostí. Pěstounské dávky jsou pro nás určitě dostačující, ale je to vždy individuální, kdo a jaké má nároky. Myslíme si, že v současné době je finanční situace i celková podpora pěstounských rodin mnohem lepší, než dříve.

Závěrem

Víte, děti chytají mimikry i podobu dospělých, pokud cítí jejich lásku. Nám se několikrát stalo, že známí nerozeznali děti pěstounské od vlastních, až tak se nám podobaly.
Naše poselství budoucím možným pěstounům tedy je: „Nejste spasiteli celého světa, ale pokud nabídnete milující náruč některému z těchto maličkých, má to smysl.“